Sociální sítě

Útok teroristů v Paříži vyvolal na sociálních sítích nejednu slovní válku. Ti lidé, co se mezi
hádají, napadají se a posílají se kdoví kam, si neuvědomují, jak je jejich počínání vlastně malicherné vůči tomu, co se stalo.
Přijde mi to jako sekundární vlna útoku. Válka pokračuje, místo aby se lidé spojili a vyjádřili svou podporu a lásku, tak těmi egoistickými slovními půtkami nadále rozsévají strach a zlobu. Hltají zprávy z médií, kde stále dokola omílají mnohokrát vyřčené a ukazují stále stejné obrazy z Paříže.
Tím, aniž by tušili, přispívají k šíření zloby a strachu. Kolektivní vědomí se hrne jen jedním směrem.
Soudný člověk tomuto činu nemůže vyjádřit podporu, nebo to dokonce obhajovat. Ale dle mínění většiny, ten, kdo tu zlobu a strach dál šířit nechce a nevyvěsí na Fb francouzskou vlajku, je ten, který tento podlý čin obhajuje.
Komu tímhle prospějete lidi? Navzájem se osočovat, nadávat si, odstraňovat stránky atd..... Myslíte, že to pomáhá?
Podporu lze vyjádřit i jinak. Poslat společnou modlitbu všem kterých se to osobně dotklo, někde se sejít a zapálit svíce, povídat si. Opakuji povídat si, ne se hádat a pouštět svá ega. Místo rozkolu se semknout a ne bojovat proti sobě ve skupinách. Jsou dvě strany: láska a strach. Buď jednáte z lásky nebo ze strachu. Nechci se ptát, co je lepší.

Náhled na manželství- z knihy Karla Poláčka Hráči (1931)

- Manželství, - pravil důstojný pán, - je stav, ve kterém je žena poddána muži, aby vládla. Muži náleží prestiž jako vládci domácnosti. Jest účasten poct, které mu po právu náleží, neboť on je navenek hlava rodiny. To je podle psané ústavy. Ve skutečnosti je žena takzvaný rozhodující činitel.Žena drží vládu po způsobu tajemníků, kteří předstírají, že vykonávají rozkazy svých pánů. A proto každá žena, jež míní zůstati v držení moci, počíná si tak, že nasazuje své myšlenky do mysli manželovy a trpělivě čeká, až vydají plod; a pak poslušně následuje slov manželových.
 Vládu nechť vykoná žena tvrdě, ale jemně. Neučiní ničeho, co by zranilo sebevědomí manželovo a snížilo jeho vážnost.
 Manželství je bojiště, kde žena neustále bojuje proti hříšným sklonům manželovým. Nechť je pamětliva toho, že náš Pán učinil muže křehkou nádobou. Nechť nepřeje si mít muže dokonale ctnostného; pak by lépe učinila, kdyby spojila svůj život s poučnou knihou pro mládež dospívající.
 Jest lépe, propustí-li žena drobné neřesti manželovy, než aby nad každým pokleskem ztropila pokřik. Neřesti jest měniti na drobné penízky. Pak neohrožují instituci, jako je manželství, stát a církev. V tom je celá moudrost vládnoucího: Kompenzovati malé poklesky za velký hřích.
 Jako církevní činitel musím pokládati karban za hřích. Nedoporučuji tudíž karbanu. Avšak, maje na paměti, že obžerství a smilstvo jsou hříchy smrtelné, ale karban hřích lehký, pak zamhouřím jedno oko nad manželem karbanickým, který jinak se nedopouští ničeho, čím by porušil božský zákon. Toto hlásaje, myslím, že jednám v intencích naší svaté církve.
 Co však mám říci manželovi? Jaké poučení mu mám dáti? Myslím, že není třeba plýtvati slovy. Manžel je takový, jakého si utvoří manželka. Není rouháním, pravím-Li, že nedokonalý vyšel z rukou Stvořitelových. Na manželce je, aby jeho dílo dokončila; přeji jí trpělivosti v její činnosti.......