Ten, co pozoruje mraky a Paní Nostalgie

Dnes nebylo na nebi moc mraků, které by pozoroval. Seděl u lesíka, zpovzdálí pozoroval přírodu a hemžení lidí. V hlavě se mu přehrávala část písničky, kterou už hodně dlouho neslyšel. Naposledy jako kluk. Věděl, že je od Olympicu, ale název už ne. Našel si to. Paní Nostalgie a byl to refrén: "Sedí a přemýšlí nad svou samotou, kouká se do oken, kam jen to lidé jdou...". Tak pozoroval lidi, jak jdou tam a pak zase jinam, nasedají do aut, na kola. A najednou se objeví dva kovbojové na koních. Vůbec se do toho mumraje nehodili, ale vjeli do něj důstojně a beze strachu. Jako z westernu. Přivázali koně ke stromu a odkráčeli do saloonu, zřejmě na whisku. Sem tam se někdo zastavil, aby si koně pohladil.
Ten, co pozoruje mraky zaměřil svou pozornost jinam. Asi metr od něj ležel v trávě žlutý golfový míček. Vypadal opuštěně. Kde se tam asi vzal? Proč ta písnička? Už přece nepřemýšlí nad svou samotou a míček asi někomu vypadl a ztratil se. Málo mraků na obloze. Lehký větřík mírně ochlazuje horký vzduch, lesík jemně šustí a z dálky jsou slyšet zvuky bobové dráhy. Krásný den.