Smutky

Některé smutky jsou takového druhu, že se nad nimi brečet nedá. Takového druhu, že je v životě nikomu nevysvětlíte, takového druhu, že je ani nikdo nepochopí. Jsou to smutky, které se nedají převést už v nic jiného a jen se lidem tiše hromadí v duších jako sníh za bezvětrné noci. A když takový smutek nejste schopni sdělit nikomu, ani sobě samému, uzavřete svoje slova, uzamknete svou duši. Ty opravdu nejhlubší smutky jsou takové, že je nejde změnit ani za slzy.
Z knihy Konec světa& Hard boiled Wonderland - Haruki Murakami

Láska pod stůl zapadá??

Poslouchám píseň mé oblíbené kapely.

Některé písničky rezonují, aniž bych tušil proč. A nemusím se ztotožnit s textem. Poslední dobou poslouchám jen to, čemu rozumím, tedy české kapely. Části textů, riffy kytar, bicí, rytmus (s malým r :-D), něco zanechá stopu. Stejně jako článek, který si přečtu. Nebo lidi, kteří píší úžasné články a já je velmi rád sdílím.Píší o životě, svých prožitcích a zanechají stopu. Ani o tom třeba neví.

A dnes souhra okolností: hraje ta píseň, čtu při tom skvělý článek, a najednou z té písně vystoupí část textu, vyňatá z kontextu.

Ta část textu zní: „.... pod stůl už láska zapadá... nad ránem zas mě napadá nechat zlomit klíč.....“

každý si text vysvětlí po svém. Mě napadá, jestli opravdu v dnešní době opravdu láska pod stůl zapadá. Doba „vyžaduje“ tvrdost, povrchnost, atd.....Mainstream do nás hustí násilí, zvrhlost.... A pak děkujete lidem, kteří na svých blozích píší své články, a píší je i přes to, že si je přečtou řádově desítky, možná stovky lidí. Takové malé ostrůvky dobra a lásky. Pohladí na duši. A právě díky těmto lidem láska pod stůl nezapadá a je možné, že někdy se klíč zlomí, ale dá se nahradit.

Nejsou to jen ty články, jsou to i ti lidé osobně, nebo situace, které každý bere jako samozřejmost.

Třeba si pochovat mimčo..... i pro chlapa :-). A může k tomu někde z dálky hrát i jazz.

Vrány a tečky.....

Poslouchám písničku Tam, kde bydlí vrány od Turba. Kde vlastně bydlí vrány? A je tam ten dům mých snů, jak zpívá R. Kybic v písničce? Je prý tam, až tam.....
Strkám hlavu do písku a doufám, že si mě nikdo nevšimne. Potřebuji vyřešit, nejeden, svůj "vnitřní" problém. Už to trvá více než týden a já to neumím "rozseknout". Sice jsem, zdá se, správně ten problém pojmenoval, ale stále nevím, co s tím dál. A to jak se říká nechej věci plynout a řešení přijde samo, jaksi nefunguje a nemůžu čekat třeba neurčitou časovou jednotku. Už teď z toho...... a to je "teprve" týden. A každým dnem navíc ztrácím sílu a chuť něco vysvětlovat. Něco, co jsem pojal s nadšením a energií. Přitom vím, že tyto emoce mi nepřinesly nikdy nic dobrého, když jsem si "to" nepromyslel. No, jsem jenom člověk.... dělám chyby.... nevím, jestli je to chyba..... můj definovaný "problém".... to mlčení chyba je..... a mám nějaké řešení?..... něco jako když přišlo při závěrečné scéně filmu Seznamte, Joe Black..... nemám, vůbec nic..... mlčím.............a mlčím...... a přemýšlím, kde bydlí vrány