Poslouchám píseň mé oblíbené
kapely.
Některé písničky rezonují, aniž
bych tušil proč. A nemusím se ztotožnit s textem. Poslední dobou
poslouchám jen to, čemu rozumím, tedy české kapely. Části
textů, riffy kytar, bicí, rytmus (s malým r :-D), něco zanechá
stopu. Stejně jako článek, který si přečtu. Nebo lidi, kteří
píší úžasné články a já je velmi rád sdílím.Píší o
životě, svých prožitcích a zanechají stopu. Ani o tom třeba
neví.
A dnes souhra okolností: hraje ta
píseň, čtu při tom skvělý článek, a najednou z té písně
vystoupí část textu, vyňatá z kontextu.
Ta část textu zní: „.... pod stůl
už láska zapadá... nad ránem zas mě napadá nechat zlomit
klíč.....“
každý si text vysvětlí po svém. Mě
napadá, jestli opravdu v dnešní době opravdu láska pod stůl
zapadá. Doba „vyžaduje“ tvrdost,
povrchnost, atd.....Mainstream do nás hustí násilí, zvrhlost.... A pak
děkujete lidem, kteří na svých blozích píší své články, a
píší je i přes to, že si je přečtou řádově desítky, možná
stovky lidí. Takové malé ostrůvky dobra a lásky. Pohladí na
duši. A právě díky těmto lidem láska pod stůl nezapadá a je
možné, že někdy se klíč zlomí, ale dá se nahradit.
Nejsou to jen ty články, jsou to i
ti lidé osobně, nebo situace, které každý bere jako
samozřejmost.
Třeba si pochovat mimčo..... i pro
chlapa :-). A může k tomu někde z dálky hrát i jazz.
