Pocit a smysl

  Jaký je to pocit, který přichází, kdy prožíváte absolutní štěstí a lásku s někým, o kom jste přesvědčeni, že vám jej poslal Vesmír, a ten člověk najednou odejde? Odejde tam, odkud už není návratu? Aspoň ne v tomhle životě. Nevím, co je je to za pocit, ani nemám za mák představy, jak se cítí člověk, který je zase sám, opuštěný v tom nepřátelském světě. Pokládá otázky, na něž nejde odpovědět. Nadává Vesmíru, proč mu poslal do cesty toho člověka, aby ho jen na malou chvíli udělal šťastným a zase mu jej vzal a to tak, že natrvalo. Říká si, jestli má takový život smysl, pořád hledat, a když najdete, tak zase o něj přijít? ¨
  Má smysl takový život? Plný bolesti a jen chvilkového štěstí a radosti? Přemýšlí, co v minulých životech vyvedl, když jeho štěstí a radost trvá jen malou chvíli. Udělá to člověka silnějším nebo jen hromádkou neštěstí, která se bude bát? Jen na tohle univerzální odpověď? Určitě není. Co člověk, to originál.
  Stojí za to zase se zvednout z toho marastu a narovnat záda a říct si: fajn, zkusím to zase znovu?
Nebo si říct: už nemám sílu na takový život a na další rány? Tady není jen možnost ano nebo ne.
Je ještě třetí možnost: živý mrtvý.
Věřím, že s podporou nejbližších a přátel stojí za to se zase zvednout. Nepůjde to hned, ale půjde to. Ta bolest se přemění v sílu zase začít žít. Taky člověka jistým způsobem transformuje. Jak? Nevím.Ale jistě už to není ten samý člověk, co předtím.

                                           Zdroj obrázku: Pinterest