Někdy takové toulání se v zahradě je jako si sypat do rány sůl, jindy si vybavíte veselé vzpomínky,které vám udělají dobře na duši, a třeba i na těle. Někdy je lepší se do zahrady vůbec nevracet.
Teď se vracím často a toulám se velmi dlouho. Pocity, které mám bych přirovnal k čokoládě s chilli nebo s mořskou solí, tu jsem vyzkoušel. Kontrast sladkého a slaného. Snad chápete.... ;-). Bezcílné toulání se zahradou, pozorování vzpomínek se smutkem či s radostí, podle toho, která vzpomínka se přiblíží.
Možná tomu nahrává i počasí. Ponuré, šedé, těžké mraky na obloze, večer mlha, že by jste ani ten rybník nenašli. Když vykoukne slunce, je to svátek.
Říká se, že do minulosti se člověk vracet nemá, nic nového se tam nedozví. Ale neznám nikoho, kdo by se sem tam do své zahrady vzpomínek nevrátil, ať už z jakéhokoliv důvodu. Já si tam bloumám nepřetržitě už měsíc. A jestli mi to ubližuje více nebo méně, si netroufám hodnotit. Ono to ani není třeba hodnotit. Proč taky. Protože jsme si zvykli hodnotit a posuzovat vše, co nám přijde do cesty? Je nenormální nemít názor na určité události. To se po nás vyžaduje! Na své toulání nemám názor, prostě se toulám.... Vím z jakého důvodu, ale nevím jak dlouho. A ono na tom až tak nezáleží. Bloumám si ve své zahradě, později toho nechám a zase se někdy vrátím. Ať už z toho nebo jiného důvodu, za sladkým či nesladkým, úsměvným či smutným.
Pěkný název...... Zahrada vzpomínek
Žádné komentáře:
Okomentovat