Nevím, kdy nastala ta chvíle a já přišel o křídla. Je to už hodně dávno. A vlastně mi ani nedošlo, že jsem o ně přišel. Nevím do, nevím jak ani proč. V jisté fázi života, někde po té hrbolaté cestě, jsem si je, nevědomky, nechal uzmout.
Dá se poznat, kdy jsme o ně přišli. Za předpokladu, že si toho všimnete. Symptomy jsou různé. Třeba radost, nefalšovaná, nehraná, upřímná. Dětská. Z maličkosti, z "banální" situace. Nebo to, že jedinou zpětnou vazbu jste měli ve stylu: to nedělej, tohle nemá cenu, nic s tím neuděláš, na to nemáš a když to nadsadím tak: "na přemýšlení jsme tady MY". A když chvíli popřemýšlíte přijdete na další. V dětství jste měli sen, něco vás bavilo a když se později rozhodovalo, co s váma, na vaše sny a přání se nebral zřetel. Nebo aspoň málokdy. A pak tiše plujete životem, děláte to, co je "správné" a pomaličku vás to zabijí ( ne doslova). Řekl bych taková pomalá otrava arsenikem.
A najednou vám to dojde. Sedíte někde na kopci a pozorujete ptáky, kteří létají vysoko nad hlavou.Říkáte si, mít tak křídla a letět. Musí to být úžasný pocit. A ta volnost, a svoboda. Někde vysoko v mracích, kde na vás pozemské starosti nemůžou. Aspoň na chvíli se cítíte volní. Po té chvíli zase sklopíte hlavu a jdete zpátky. Ale na ten kopec začnete chodit častěji a časem přemýšlíte, jak nahradit kopec a ptáky, a mít ten pocit volnosti (radosti) neustále. Někomu se to podaří, někomu ne. Ale aspoň ví, že křídla může získat zpátky. Ze začátku budou maličké, neunesou vás, ale můžou začít nabývat na síle a narůst do velikosti, kdy lítat nebude problém.
Jak získat křídla zpátky? Na to neexistuje návod. Každý v sobě najde svou cestu.
Žádné komentáře:
Okomentovat