Protiřečím si... To je tedy vtipné. Takže znovu...
Spíše by se dalo napsat, že jsem zapomněl, že to přijde. Ne sice pod rouškou noci a potichu, jako liška do kurníku, ale přišlo. A když neočekávám, neměl bych být překvapený, ani nazlobený. A já přes to jsem.... Jsem n.....ý neskutečně. Na sebe, na tu situaci, i člověka, který ji vyvolal. Proč na sebe? Protože se snažím, někdy zbytečně, hledat především u sebe. A já zase tu situaci nezvládl, přikradla se znenadání a já nebyl připravený. Zlobím se na člověka, který ve mě vyvolal tu reakci a ještě obratnou manipulací se snažil vyvolat pocit viny na mé straně..... Tím se obloukem dostávám zase zpátky. K sobě. Mohl jsem tu situaci vyřešit jinak? Vždycky se dá vyřešit jinak... Otázka je, jestli chci znovu a znovu. Vím, že to je nekonečný kolotoč, který jednou skončí. Ale..... netuším, jestli mám sílu na další kolo. Ubírá to sílu.... neskutečně to ubírá sílu..... a vždy se musím zvednout, s dalším zářezem na ......
Tak se zkouším z toho vypsat. Ten tlak uvnitř je moc velký. Moc to nepomáhá, zatím......
Je to jako na tom obrázku, nekonečný tunel nebo co to je... Ale třeba ventiluje
Žádné komentáře:
Okomentovat